Konec//povídka

13. září 2010 v 18:54 | Lorane |  Píšu
Ahoj, ahoj, ahoj
Mám pro vás povídku. Psala jsem jí pro soutěž na blogu Mlle. Julliet. Ta soutěž ještě nebyla vyhodnocena, tak se vás ptám jak to vidíte. Buďte prosím upřímní a řekněte mi svoje připomínky a tak.
No a jinak, taťka mi slíbil, že zavolá na ten šerm, takže...sice nedělám moc velké naděje, ale možná...no kdo ví.
Tak čtěte, je to vážně kravina, ale jsem ráda, že jsem to ASPOŇ dopsala:). Snad tam nejsou žádné chyby:D

    
Odhodlaně kráčela pustou chodbou. Pod nohama jí křupaly střepiny z vymlácených oken. Klepala se zimou, ale nebrala to na vědomí. Oči měla stále upřené před sebe a v ruce křečovitě svírala.... pistoli. Nemohlo, jí být víc jak šestnáct, a přesto měla v očích nemilosrdný až krutý výraz. Už neměla na výběr, byla si dobře vědoma, že to bude nejspíše její konec. Při této představě se nevesele uchechtla. Malá holka jde vykonat pomstu, jak absurdní. Stiskla zbraň pevněji a zpomalila. Zaslechla kroky. Už byly blízko, blíž.... a nejblíž!!!! Prudce se otočila a namířila pistolí přímo do tváře útočníka.
"Nen!" vyrazil ze sebe útočník. Nenya s úlevou sklonila bouchačku. Dívala se do tváře hubenému, přibližně stejně starému chlapci. Očividně VELMI vystrašenému.
" Bože Harry!!! Můžeš mi laskavě vysvětlit, CO tady děláš? Ještě řekni, že je tady s tebou i Marietta a můžu se jít odprásknout. Nebo to rovnou můžu nechat na tom odporným hajzlovi," řekla Nen, ale nevypadala naštvaně spíš na opak.
"No tak budeš muset nejspíš spáchat sebevraždu, ano je tu se mnou. Nejspíš právě teď sedí schovaná za sloupem na balkóně a má na mušce několik drsných chlápků. Pro případ, že bys sis to přece jenom nerozmyslela...."
"Ehm, jistě ten šmejd mi JENOM vyvraždil rodinu, tak proč to nenechat být a nejít se třeba domů dívat na telku, že?? Ach ano skvělý nápad, akorát trochu, chm jak bych to řekla nereálný, takže buď odpal, nebo mi pomoc, dobře?"
Harry se znovu zatvářil poděšeně: "Tak teda jo," zamumlal tiše. " A s čím chceš pomoct?"
"Nejdřív musíš dát znamení Mariettě a spolu odveďte pozornost těch goril. Vůbec je nešetřete, Mariettě to nebude dělat problém, sice jí je dvanáct, ale nikdy netrpěla lítostí k těm špinavým hajzlům. Já mezitím proklouznu do hlavní kanceláře a přátelsky si s Condrádem pokecám. S trochou štěstí se dožiju zítřka." Ve tvrdém obličeji se jí mihl záblesk smutku. " A hlavně mi něco slib. Kdybych.... kdybych to náhodou.... hm.... nezvládla, tak se seberte a utečte. Nezkoušejte mi pomoct nebo mě nějak pomstít. Na to vás mám moc ráda," pokusila usmát, ale místo toho se jí v očích zaleskly slzy. Zběsile zamrkala a podařilo se jí zahnat pláč. Pak pokračovala: " Počítej do dvaceti, a pak utíkej za Mariettou. Já půjdu napřed," zhluboka se nadechla a
pokračovala v chůzi.

Harry tam tak stál a vypadal, že chce něco říct, a taky, že ano: "Hej Nen!!" zavolal a Nenya se zastavila a otočila se."Nemáš strach?" vysypal ze sebe Harry jedním dechem.
Nenyou otřáslo překvapení. Pak překvapení překonala a upřeně se na něj podívala. "Ani nevíš jakej," usmála se, ale tentokrát to bylo upřímné. "Zlom vaz."
"Ty taky," oplatil jí přání Harry a potřásl Nenye rukou. Pak odběhl.
    Nenya zůstala sama. Najednou se cítila mnohem zranitelnější. Místo toho, aby se poddala strachu se, ale napřímila a šla. Pokračovala dál chodbou, a pak zatočila za roh. Šla asi pět minut, když se ozvala střelba. "Snad se jim to povede," pomyslela si a raději zrychlila krok, který se později změnil v běh. Doběhla až k točitému schodišti, vedoucímu dolů do nižšího patra. Předem si zjistila, kde má Condrád kancelář, a to nezvykle v přízemí. Rychle seběhla dolů a pak se potichu přikradla k nejdůstojněji vypadajícím dveřím. Ke Condrádově pracovně.
Chvíli se rozhodovala, má-li otevřít nebo ne, a pak... otevřela. Vlastně nečekala, že by byl Condrád po té střelbě v kanceláři, o to víc jí teď překvapilo, že stojí u okna.

"Vítej Nenyo, už jsem si říkal, kdy přijdeš," řekl a otočil se. Vypadal komicky i děsivě zároveň. Proplešatělé černé vlasy měl ulízaná dozadu, což kontrastovalo z jeho velkýma odstátýma ušima. Nejhorší však byl děsivě škodolibý úsměv v jeho obličeji. "Musím říct, že jsi mě překvapila," pokračoval a pořád se tak blbě smál. "Opravdu jsem si myslel, že nepřijdeš, ale teď když jsi tady si to konečně můžeme vyřídit. Tví přátelé mi právě vraždí moje chlapy. Jaké to pro ně bude překvapení, až zjistí, že chlápky, které mydlí nejsou moji bouchači, ale pouze bezvýznamní slouhové," řekl a děsivě se usmál. Nen se zatmělo před očima. Byla však příliš strnulá, než aby něco řekla.
"A ještě než to zjistí, přiběhnou mí skuteční chlapi a odvedou je sem. Takže ještě než to s tebou skoncuju, uvidíš jak tvůj kamarád a tvá milovaná sestra umírají. A mi pověz: Nejsem génius??" s těmito slovy přiběhl k Nen a vytrhl jí zbraň z ruky.
Nenya vyjeveně zírala, pak ale sebrala svou hrdost a podíval se Condrádovi přímo do očí. Ten jeho dementně samolibý výraz ji značně iritoval a měla sto chutí, vymlátit mu ten jeho samolibý úsměv z ksichtu. Ovládla se však a nabrala si ještě trochu odvahy a pak se rozhodla promluvit: "Sklapni, nejsem zvědavá na tvý kecy," sice jí to k ničemu nebylo, ale povzbudila svá slova vražedno-opovržlivým výrazem.
Condrád vypadal, že chce ještě něco říct, ale v tom se rozletěly dveře a do místnosti přišli dva namakaní chlápci a mezi sebou vedli Harryho s Mariettou.
"NEN!!! Nen promiň, ale nachystali to na nás!!! Ani jsme pořádně nevystřelili a už nás měli!!" křičela Marietta, na které bylo vidět, že se co nevidět rozpláče.
"Máme to s nima vyřídit hned, nebo jim chcete něco říct??" otázal se jeden z namakanců.
Očividně se nemohl dočkat další mordy.
"V pořádku," odpověděl mu Condrád se slizkým úsměvem. "Zabijte je teď hned. A teď se koukej Nenyo jak kvůli tobě tví přátelé umírají."
Všechno co se stalo pak, se semlelo tak rychle, že se to špatně popisuje. Zčistajasna oknem proletěla porcelánová váza a všichni se po ní ohlédli. Harry využil příležitosti a vymanil se ze sevření. Vyrazil jednomu chlápkovi zbraň z ruky. Marietta následovala jeho příkladu a za chvíli leželi oba bouchači na zemi v bezvědomí. A nad nimi Harry s Mariettou, oba s pistolí v ruce. Zamířili na Condráda.
"Hoďte tu zbraň na zem. Honem!!!" vykřikl Harry.
Condrád se zaškaredil."A proč bych to dělal vy smradi?? Radši se zabiju než aby mě zastřelili takový trapný děcka," vy obličeji byl rudý vzteky a přiložil si zbraň k hlavě, pak si to ale rozmyslel a namířil na Nen. Ta překvapeně vydechla, byla úplně bezbraná.
A nebo raději
vodprásknu jí. Jestli tohle má být můj konec tak i její. Položte svý pistole na zem, já nemám co ztratit, ale vy jo."
Marietta i Harry už, už pokládali pistole, když v tom někdo zakřičel od otevřených dveří: "Chytej!!" a ten někdo hodil Nen pistoli. Nenya jí chytila a namířila jí na zloducha.

Vteřinu, která znamenal věčnost se rozmýšlela jestli má vystřelit.   V její hlavě se právě ozývali dva hlasy, zastávající dva názory. Jeden jménem svědomí ji přesvědčoval, ať nestřílí, druhý a hlasitější, jménem rozum ji říkal ať toho šmejda odstřelí. Ten druhý vyhrál. Nenya zmáčkla spoušť. Vyletěla kulka a zaryla se Conrádovi do překvapené tváře a odhodilo ho to na stěnu. Marietta reflexně zavřela oči. Neměla ráda krev. Zato Nen si užívala své vítězství. Pak si vzpomněla, otočila se a zeširoka se usmála, na svého zachránce.
"Díky, strejdo," řekla a usmála se na postaršího muže ve dveřích.
Ten jí úsměv oplatil. "Pojďme, je po všem," řekl a pokynul jim ke dveřím.
"Jestli má být tohle konec, tak se mi velmi zamlouvá," řekla Nen bezstarostně, když házela pistole do pytle a hledala kulku, která prostřelila Condrádovu hlavu. A měla pravdu.
Konec nemusí nutně znamenat, něco špatného, je-li to konec nějaké špatné životní epochy, tak je samozřejmě vítaná. Ne byla se svými přáteli a hlavně byla živá. Tenhle pocit jí hřál, i když seděla v autě, které jí mělo odvést domů.                                                                                                                                  
KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eldarwen Eldarwen | 13. září 2010 v 20:34 | Reagovat

Wow, dychberúce! A perfektne napísané! hlavne tá myšlienka! :-)

2 Jojo Jojo | Web | 14. září 2010 v 17:30 | Reagovat

Ty jo, to je krásný! Ale docela teda tvrdý.. CHvilku mi tr¨valo, než jsme se začla orientovat, ale pak mě to úplně pohltilo.. škoda jen, že ta povídka byla tak krátká!

3 Strawbe Strawbe | 14. září 2010 v 17:44 | Reagovat

tý vado a já proč jsi nešla s vevou k nám :D

4 iness iness | Web | 14. září 2010 v 19:50 | Reagovat

obdivuju tě že ses vrhla do psaní..:D já nemám skoro vůbec čas a ta povídka je dlouhá a lákavá tak si ji přečtu zítra, kdy počítam si čas udělám..díky za hlas :-)

5 Lady Letty Lady Letty | Web | 15. září 2010 v 20:50 | Reagovat

Děkuju. Ono to tak jenom vypadá zblízka, že jsou velký, jinak bych neřekla. x)
Povídka je úžasná! Vtáhne do děje. x)

6 Jíťa Jíťa | Web | 17. září 2010 v 17:39 | Reagovat

Povedené! Vážně mě to zaujalo, po tejdnu sezení nad učením je to příjemný relax :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama